Nikola Tesla - jeho úvahy a myšlenky

Všechny projevy života, dokonce i v těch nejsložitějších, jakkoliv vyvinutých a nepostihnutelných formách, příkladem čehož je člověk, jsou pouze pohybem, na který lze aplikovat obecné zákony pohybu, jimiž se řídí celý fyzikální vesmír.

Když mluvíme o člověku, máme na mysli koncept lidstva jako celku, a než použijeme vědecké metody na výzkum jeho pohybu, musíme to přijmout jako fyzikální fakt. Copak dnes ještě někdo pochybuje, že všechny ty miliony jedinců a všechny ty nesčetné typy a charaktery netvoří jednu entitu, jeden celek?

I když máme svobodu myšlení a pohybu, tvoříme jeden celek, jsme drženi pohromadě jako hvězdy v souhvězdích. Pouta, která nás drží pohromadě, nelze spatřit, ale můžeme je cítit. Když se říznu do prstu, bolí mě to, poněvadž ten prst je mou součástí. Stejně tak, když vidím zraněného přítele, cítím jeho bolest, poněvadž on i já jsme součástí jednoho celku. I když vidím zničeného nepřítele, ten kus hmoty, na kterém mi z celého vesmíru záleží nejmíň, cítím zármutek. Copak to všechno není důkazem, že my všichni jsme jen součástí jednoho celku? Celé věky byla tato idea hlásána v navýsost moudrých doktrínách náboženství, a to nikoliv jako prostředek pro zajištění míru a harmonie mezi lidmi, ale jako hluboce zakořeněná pravda.

Buddhisté to vyjadřují jedním způsobem, křesťané druhým, ale v podstatě tvrdí totéž: my všichni jsme jedním jediným. Nicméně metafyzické důkazy nejsou těmi jedinými, pomocí kterých můžeme tuto pravdu dokázat. Věda též uznává vzájemnou provázanost oddělených jedinců, i když poněkud jiným způsobem, než jakým tvrdí, že slunce, planety a měsíce jedné sluneční soustavy jsou jedním tělesem. Není pochyb o tom, že uvedená idea bude v blízké době experimentálně potvrzena. Je jen otázkou času, kdy budou zdokonaleny vědecké metody a prostředky pro výzkum fyzických a dalších stavů tohoto fenoménu.  A co více, lidská bytost žije stále dál a dál. Jedinec je pomíjivý, rasy a národy vymírají, ale člověk zůstává. Právě v tomto bodě leží hluboký rozdíl mezi jedincem a celkem. A právě tady lze též najít částečná vysvětlení těch zázračných fenoménů dědičnosti, které jsou výsledkem bezpočtu století nepatrného, nicméně neustálého vlivu.

Válka...

Mezi všemi negativními silami je jedna obzvlášť hrůzná, kterou je čím dál více vidět. Její jméno zní: organizované válečnictví. Musíme si uvědomit, že kvůli válčení existují miliony lidí, kteří jsou často právě v nejproduktivnějším věku života, jsou výkvětem lidstva, ale jsou nuceni žít neužitečný a neproduktivní život. Představme si, kolik peněz každý den spolyká udržování armád a válečných strojů. Představme si, kolik energie času a námahy je vynaloženo na výrobu zbraní a přístrojů určených k ničeni, kolik životů bylo promarněno kvůli barbarskému vedení válek. Stěží lze vyčíslit ztráty lidstva na duchu, životech i majetku, které byly zapříčiněny bratrovražednými boji. Co můžeme udělat pro to, abychom toto velké zlo porazili?

Válka je negativní silou a nemůže být proměněna v pozitivně orientovanou sílu bez přechodových fází. Problém je tu podobný jako u otáčejícího se kola. Když chceme, aby se točilo opačným směrem, musíme jeho pohyb zpomalit, zastavit a pak ho opět roztočit na druhou stranu.

Možná lze argumentovat, že zdokonalení zbraní s ohromnou ničivou silou přispěje k zastavení válečnictví. I já jsem si to dlouhou dobu myslel, nyní jsem však přesvědčen o tom, že se jednalo o velkou chybu. Takové vynálezy válku pouze pozmění, ale nezastaví. Naopak, domnívám se, že každá nově vynalezená zbraň, každý nový "pokrok", který je v tomto směru učiněn, pouze láká nové a nové talenty, vede ke zdokonalování určitých dovedností, vlévá čerstvou sílu do starého úsilí a vytváří nové konflikty, takže výsledkem je jen to, že nové impulsy podporují starý vývoj. Zamysleme se na chvíli nad vynálezem střelného prachu. Můžeme si představit radikálnější zvrat, než jaký přineslo jeho použití? Představme si, že žijeme v té době; copak
bychom si vůbec mohli pomyslet, že střelný prach s sebou přinese i konec válečnictví? Stalo se pouze to, že brnění začalo být
k smíchu a tělesná síla a obratnost pozbyly na důležitosti. Střelný prach však ke konci válek nijak nepřispěl, ba naopak, lidstvo dostalo do rukou mnohem destruktivnější zbraně. A právě proto si nemyslím, že by za stávajících podmínek šlo válečnictví zastavit rozvojem vědy či ideálů, a navíc se válečnictví samo stává vědou. Také je nutné vzít v úvahu i to, že války se někdy vedou ve jménu těch nejposvátnějších pocitů, kterých je člověk schopen. Vzato kolem a kolem, je otázkou, zda jsou lidé, kteří nejsou připraveni bojovat za vyšší principy, dobří pro cokoliv jiného. Člověk není ani pouze myslí, ani pouze tělem, je  kombinací obojího. Naše ctnosti a nedostatky jsou neoddělitelné, stejně jako hmota a energie. Kdybychom je oddělili, člověk by nebyl ničím.

Úryvky z textu "Problematika zvyšování energie lidstva (se zvláštním přihlédnutí k využití energie Slunce).