Čechy, Bohemia, Bojemia, Boemia...

Země, ležící v evropském díle světa, kterou obývá národ můj, národ český, nazývá se obvykle Čechami, latinsky Bojemia, Bohemia, Boemia, též Czechia... Její délka od západu k východu jest 40 mil, šířka od jihu k severu 35 mil, v obvodu má maličko přes 123 mil... Podoby je země sama vejčité. Je obklíčena odevšad horami a souvislým lesem, částí to hvozdu Hercynského. Hory se nazývají Sudetskými a les Gabretským čili Šumava, jak mu podle šumění větrů někteří naši krajané říkají výrazem obecné mluvy. Představuje tedy země tvar jakéhosi velmi půvabného amfitheatru. Od východu ji uzavírá Slezsko a Morava, od západu Norikum neboli Bavorská Falc, od jihu Rakousy, od severu Míšeň a Lužice. Podnebí její je mírné, čisté, zdravé a takové, že jen velmi zřídka zaviňuje morovou nákazu, třebaže většinou vanou jí větry od severozápadu a severovýchodu. Vody má jenom domácí, vesměs tryskající uvnitř zemských hranic, a to porůznu na horách z čisťounkých pramenů, a stékající se v potůčky, říčky a řeky. Bezmála všechny jsou velmi rybnaté; malé říčky, v dlouhých oklikách protekše svými řečišti, jsou na rozličných místech pohlcovány většími řekami, až se konečně všechny sdruží v Labe, v celé zemi ze všech toků nejslavnější, a valí se do sousední Míšně... Vltava, hned po Labi mezi řekami nejvýznamnější, vyvírá v jižních končinách z lesa Luny, hraničícího s krajinou pasovskou, nemnoho výše nad tak řečenou Zlatou stezkou...

(Pavel Stránský, učený exulant z Čech: Respublica Bojema, 17. století)